Pokud máte v úmyslu odít svůj dům do zeleně, která by nevyžadovala oporu, máte na výběr ze 2 možností. Přidáte-li alespoň lehkou podpěru, výběr se rozšíří minimálně na 3. Jejich kombinací docílíte zajímavého vzhledu a ještě získáte možnost zazelenit fasádu ze všech světových stran (budete-li si to přát).
Přísavník pětilistý
Parthenocissus quinquefolia
Šplhá do výšky cca 15 m, k čemuž využívá úponky s až 8 rameny zakončenými přísavnou destičkou. Bez problémů se udrží i na hladkých fasádách. Je opadavý. Na podzim se jeho zelené listy (složené z pěti jednotlivých lístků) začnou barvit do sytě červené barvy a objeví se viditelné borůvkově modré bobule. Ty jsou pro člověka slabě jedovaté, ale vzhledem k jejich (prý) odporné chuti otrava nehrozí. Pro ptáky jsou naopak zdrojem potravy v chladných zimních měsících.
Přísavník pětilistý (známý též jako loubinec nebo Psí víno) je velmi otužilá popínavá dřevina, která snese vysazení i ve vyšších výškách. Svědčí jí jižní a západní strana, ale snese vysazení i na východní, je-li dostatečně ozářená sluncem. Jinými slovy – tomuto přísavníku svědčí plné slunce až polostín.
Přísavník trojcípý
Parthenocissus tricuspidata
Stejně jako přísavník pětilistý, i tento druh přísavníku došplhá zhruba do výšky 15 m (v ideálních podmínkách i více). Bez jakékoli opory se udrží i na velmi hladkých a kolmých fasádách. Je opadavý se zelenými dlanitodílnými listy opatřenými třemi výraznými cípy, které na podzim získávají typickou rudě červenou barvu.
Obdobně jako přísavník pětilistý, plodí přísavník trojcípý bobule. Na stěnách se udržuje pomocí několikaramenných úponků zakončených přísavnými destičkami. Vhodné místo k vysazení je jihozápadní strana (dobře poroste na plném slunci a v polostínu). Na rozdíl od přísavníku pětilistého je o něco méně otužilý.
Vhodná odrůda k vysazení: ‚Veitchii‘
Břečťan popínavý
Hedera helix
Oproti dvěma výše zmíněným nesnáší břečťan přímé slunce. Velmi dobře se mu daří na severní straně a méně osvětlených stěnách. Je stálezelený a neopadavý. Vzhůru šplhá díky příčepivým kořínkům, které ve výšce nad 1,5 m nemusí udržet celou rostlinu (zejména po silnějším větru). Proto je dobré stěnu, po které by se měl břečťan pnout, opatřit vystupujícími ocelovými lanky nataženými horizontálně, v rozestupech, po stěně.
Plodem břečťanu jsou malé a pro člověka jedovaté bobule (které ptactvu nevadí). Požití jejich většího množství může pro nás skončit až fatálně.
Vlastní pozorování
V našich končinách (cca 190 m n. m.) je přirozeně nejvíce rozšířený přísavník pětilistý. Popíná řadu fasád, divoce roste přes ploty a vyskytuje se na neudržovaných místech, které teď na podzim halí do krásné červené barvy. V některých místech popíná dokonce i travnaté svahy, sloupy a volně rostoucí keře. Naopak přísavník trojcípý byste v našem městě a okolí takřka nenašli (resp. našli, ale oproti přísavníku pětilistému je ho zde nepoměrně méně (a spíše byl vysazen úmyslně). Nezdá se, že by v našich končinách rostl příliš divoce.
Břečťanu se u nás daří. Taktéž šplhá po některých fasádách, ale tam, kde nemá podpěru, je vidět, že místy trochu odpadává. Ostatně, stejnou zkušenost s ním máme i my – kdysi nám popínal garáž. Když se nám v jednom místě od zdi odtrhl, bylo velmi pracné udržet ho blízko stěny tak, aby se nové výhonky znovu uchytly a váhu břečťanu udržely.
Tady je několik vlastních snímků.
Pokud se rádi podíváte na nápadité fotografie těchto popínavých dřevin (a nejen těch), mrkněte na tento článek.