U každé stavby rodinného domu musíme rozhodnout, z čeho postavíme zdivo (pokud tedy nestavíme dřevostavbu). Když jsem zvažoval, z čeho postavit náš dům, věnoval jsem tomuto tématu více než rok. Existuje celá řada běžných i exotických systémů, přičemž zvolit právě jeden je obtížné a zdlouhavé. Každý výrobce prosazuje jen kladné vlastnosti svého materiálu. Takový je přitom samozřejmě lepší, než ten konkurenční. Aby se člověk dozvěděl i ty méně populární parametry, musí zabrousit až do technických prospektů.
Na začátku je vždy potřeba rozhodnout, zda chcete:
- snadné, rychlé, ale často kompromisní řešení v podobě jednovrstvé skladby zdiva bez dalšího zateplení,
- anebo zvolíte oblíbený systém vícevrstvé skladby zdiva.
Hned na úvod dodám, že u nás vyhrála vícevrstvá skladba z VPC (vápenopískové cihly) a venkovní zateplení. Zeď bude tenká (u nás 20 cm), ale velmi pevná a únosná (unese velkou váhu), protože VPC jsou velmi „hutné“ a tvrdé. Proto se jim také říká bílý kámen. Přesto, že vzhledově připomínají tvárnice pórobetonu (třeba Ytong), jde o zcela rozdílné technologie. VPC mají velkou akumulační schopnost a jsou středně paropropustné. Jako nosné zdivo ideální. Pevnější je asi jen beton, ale k tomu se také dostaneme. Samozřejmě mají VPC i nevýhody: jsou tvrdé na řezání, těžké a špatně tepelně izolují.
Obecně se jedná o zajimavý paradox, na jehož neznalosti se někteří výrobci snaží profitovat – tvrdí, že jejich materiál dobře tepelně izoluje a současně dobře akumuluje teplo. Přitom jde o protichůdné vlastnosti. Nemůžeme mít něco, co do sebe „nasává“ teplo a je tudíž skvěle tepelně vodivé, a současně to izoluje a tedy to tepelně vodivé vlastně není. Maximálně je možné, že materiál pouze průměrně izoluje a tedy i průměrně akumuluje. A právě takové kompromisy často nalézáme v novinkách stavebního průmyslu, kdy se výrobce snaží udělat tvárnici, která bude únosná a navíc ještě dobře izolační.
Takže jdeme na to. Pokusím se shrnout svůj „výzkum“ zdících materiálů.
Klasická pálená cihla
Špatně se shání a dnes se používá spíše jen na opravy starších budov, na zídky apod.
Pálené dutinové tvárnice
Asi nejpopulárnější technologie u nás. Když se po cestě do práce rozhlédnete kolem sebe, nejspíše na novostavbách uvidíte právě tyto typické, cihlově červené tvárnice. Vyrábí se z pálené hlíny a jejich typů a rozměrů existuje celá řada. Do nedávna se ve vícevrstvé skladbě zdiva s vnější tepelnou izolací používaly zejména pevné a únosné tvárnice 30 cm. Výrobci však tvárnice stále vylepšují.
Co se týče tepelných vlastností, existují již tvárnice se zabudovanou tepelnou izolací (uvnitř tvárnice se nachází polystyren nebo minerální vata), které papírově splňují požadavky na stavbu pasivních domů. Ovšem asi jen za předpokladu, že zdi staví skutečně kvalitní stavební machr (ve zdivu nesmí vznikat mezery a škvíry, poněvadž je žádná vnější tepelná izolace nebude krýt). Ale i tak se na styčných plochách tvárnic budou tvořit tepelné můstky.
Tyto supermoderní tvárnice jsou přitom celkem nákladné. Jejich výhodou je rychlá stavba bez nutnosti zateplovat. Nevýhodou je nižší reálná schopnost tvárnice tepelně izolovat, zejména pokud zdivo zvlhne deštěm, který navlhčí i izolaci v něm. Navíc čím více se výrobci snaží udělat cihlu méně tepelně vodivou, tím více je materiál tvárnice řidší a křehčí. Osobně mě tvárnice, které se dají rozdrtit rukou, děsí. Také je otázka, co izolace uvnitř cihel udělá za 20 let? Systémy jsou to mladé, takže se teprve uvidí. Nejznámější systémy u nás jsou Porotherm a Heluz.
Pórobeton
Celkem populární technologie. Pórobeton je spíše měkký a doporučuji ho používat jen na přízemní stavby, což rodinné domy často jsou. Dobře se opracovává, rychle se z něj staví a pokud je suchý, je i lehký. Bohužel je hodně nasákavý a vlhkost snižuje již tak slabší únosnost i tepelně-izolační schopnost. Pórobetony poskytují nižší zvukovou izolaci a vysloveně se nehodí pro domy u rušných cest, letišť apod.
Nejmodernější tvárnice se dělají co nejvíce pórovité, lehké a tím pádem i méně únosné. Takové však poskytují lepší tepelnou izolaci. Typická snaha výrobce je přesvědčit zákazníka, že nemusí dodatečně zateplovat, čímž je stavba domu snazší a rychlejší. Bohužel na úkor nosnosti takového zdiva.
Jak jsem četl v jedné diskuzi: „Nechci mít stěny z materiálu, kterým se prohrabe malé dítě lžičkou.“ Samozřejmě jako každá super moderní technologie i tento materiál něco stojí. Levnější „starší“ tvárnice mají větší pevnost a je třeba je tepelně izolovat. Objevují se zvěsti, že pórobetony obsahují volný hliník, který se uvolňuje do domu, což není zrovna zdravé. Ale co je na tom pravdy se odhaluje jen těžko. Nejznámější výrobci jsou Ytong a Porfix.
VPC (vápenopísková cihla)
Méně známý, ale čím dál populárnější materiál. Zdivo je většinou tenké (již od 17,5 cm), protože tvárnice jsou velmi pevné, únosné a tvrdé. Mají velkou akumulační schopnost. Mají také své nevýhody, které se však týkají pouze stavby, nikoliv samotného užívání: VPC jsou tvrdé na řezání, těžké a špatně tepelně izolují. Používají se výhradně ve vícevrstvé skladbě s vnější tepelnou izolací. VPC jsou populární v Německu. Pro rychlejší zdění lze stavět i z velkých bloků. Kvůli jejich váze je ale potřeba použít alespoň minijeřáb. Výrobci jsou KM Beta, VAPIS a Kalksandstein.
Betonové skořepinové tvárnice
Spíše vzácnější přístup ke stavbě vnějších zdí, který je populární ve Francii. Betonové tvárnice se vyrábí speciálním postupem – nikoliv jako klasické betonové lité doplňky. Uvnitř jsou duté a podle zkušeností také dost křehké. Betonové tvárnice lze použít jen pro vícevrstvou skladbu s tepelným zateplením.
Zajímavostí je, že ve Francii dávají tepelnou izolaci spíše dovnitř. Výhodou je úzká zeď (20 cm), dobrá únosnost a také nízká cena tvárnice. Nevýhodou je hmotnost a zmiňovaná křehkost. Vyrábí je například Best, Livetherm a Fino Brno (již s polystyrenem jako izolací). Tloušťka této izolace je ale nízká (kolem 10 cm) a rozhodně nebude stačit na pasivní dům. Betonové skořepinové tvárnice jsou odolné vůči povětrnosti a mohou se bez dalšího povrchu použít i jako pohledové zdivo. Tvárnice nejsou ale moc přesné a zdí se na 1-cm vrstvu klasické malty, což znamená pracnější a dražší zdění. Podstatné je nedávat maltu na část s izolací, vznikaly by tepelné mosty maltou.
Litý beton
Exotický vícevrstvý přístup ke zdění vnějšího zdiva za pomocí různých tvarovek, které se skládají jako stavebnice (přičemž jsou lehké). Následuje fáze zalití vnitřní dutiny tvarovek betonem s přídavkem železných tyčí. Existují různé materiály, ze kterých se tyto lehké tvarovky vyrábí. Bývá to často polystyren (bílý nebo šedý) a dřevocementová štěpka. Podle zkušeností stavebníků bývá problém tyto lehoučké tvárnice udržet při lití betonu na místě a uhlídat úniky. Zásadní problém tohoto způsobu stavby je přítomnost izolace z obou stran zdi. Navíc se mi moc nezdá odolnost dřevoštěpky na vnější straně, kde může plesnivět, zachutnat myším apod. Zabránit by tomu mělo vodní sklo v materiálu, ale přesvědčený o tom nejsem.
Velkou nevýhodu je betonování, které probíhá ve vícero etapách než zatuhne první metr výšky apod. a prodraží se tak doprava betonu. Hlavní nevýhodu ale spatřuji v tom, že tepelná izolace je na obou stranách zdi. Pokud chcete na zdi věšet nábytek (např. horní poličky kuchyňské linky, obrazy atd.), musíte počítat s tím, že je zde nejprve izolace a teprve pod ní pevný beton. Další nevýhodou může být spousta drobných tepelných mostů tvořených spojnicemi stěn tvarovky, zejména jsou-li kovové. Výhodou je naopak snadná stavba, pokud beton poslouchá, a není potřeba žádné dodatečné zateplování. Mezi známé výrobce patří Durisol, Medmax a Velox.
Liaporové tvárnice
Velmi exotický systém, kdy tvárnice vypadají jako ty pálené, ale materiálem pro jejich výrobu je liapor – tedy kuličky páleného jílu. Takové tvárnice jsou lehké a mají lepší tepelně izolační vlastnosti, na druhou stranu jsou ale méně pevné a hůře únosné. Vyrábí se také několik typů s již zabudovanou tepelnou izolací, ale stále nedosahují na požadavky pasivní stavby bez dodatečné tepelné izolace. Cenově jsou dost nákladné. Za tuto skutečnost přitom oproti jiným materiálům nepřináší žádnou přidanou hodnotu (snad kromě nízké hmotnosti). Výrobce je třeba Liapor.
Pokud jste dočetli až sem, gratuluji, máte výdrž a opravdový zájem 🙂. Snad vám moje osobní postřehy z mnoha měsíců zkoumání stavebních materiálů přijdou k užitku. Pro nákup stavebního materiálu doporučuji největší české stavebniny, protože mají většinou lepší ceny než poptávat přímo u výrobce, ale pokud si necháte nacenit i jinde, můžete tím tlačit na cenu u vybraného obchodníka :).
Ať se daří!